12.1.2016
Pevná a vodní lůžka
Ve svém pondělním komentáři k televizní debatě mezi Andrejem Babišem a Petrem Fialou Alexandr Mitrofanov napsal, že šéf ODS "vystupoval jménem pravicových voličů a hájil ryze pravicové ideové koncepce" a že zacílení na určitou společenskou skupinu považuje za "standardní výbavu politika", neboť "generuje ideje". A dodal: "ODS hájí živnostníky a drobné podnikatele stejně jako ČSSD má být primárně stranou pro zaměstnance", zatímco Babiš prý za sebou takové čitelné voličské základny nemá. Svou úvahu pak končí metaforou: tradiční strany spočívají na "pevném lůžku", zatímco nová hnutí jen na "lůžku vodním". Divná metafora, ale budiž.
Říká se, že jedna z nevýhod starých lidí je, že vzpomínají na dobu svého mládí s nostalgií a přikrášlují si ji. Přístup autora v tomto komentáři je příkladem přikrášlující "politické nostalgie" po době, kdy společnost byla rozdělena do tříd a jejich vzájemný boj generoval ne ideje, ale ideologie. Ty sice osvětlovaly svět, ale bylo to hodně falešné světlo!
Na jedné straně stáli "zaměstnanci", podporovaní levicovými stranami a odbory, na druhé straně pak "živnostníci" v nejobecnějším slova smyslu a úředníci, kteří si přáli systém, v němž se platí málo daní a není moc vidět na jejich různá zvýhodnění - třeba na z hlediska ideálu rovnosti zcela nelegitimní privilegia státních úředníků v některých evropských zemích.
Válka mezi třídami skončila, "stálí" zaměstnanci prohráli, ztratili svá privilegia, a tak doba idejí generovaných třídami pominula. Nenávratně!
Zaprvé globalizace a postfordistický výrobní systém si vynutily flexibilitu pracovního trhu, všech státních i politických institucí a pak i celé společnosti. A také flexibilitu idejí, kterých je stále více - ne vše z toho, co je dnes myslitelné, je také existenciálně, biologicky a sociálně udržitelné.
Zadruhé společnost hyperkomunikace neustále trhá na kousky stará ideová společenství a tvoří nová, ta jsou ale sešitá narychlo a snadno se trhají. Nostalgie po starých pevných třídách je pochopitelná, hodí se však spíše do konverzací v klubech poslanců na penzi, ačkoli dnes i stáří je tekutou kategorií.
Zatřetí není pravda, že "zacílení na určitou skupinu" generuje v naší flexibilní postmoderní společnosti ideje, je tomu naopak.
Ve veřejném prostoru se vynořují v nepředvídatelných souvislostech ideje, které získávají příležitostnou podporu cílevědomých menšin, ty se ale jen zřídka poskládají v demokratickou většinu.
Příkladem mohou být spory, které vedou starostové s podnikateli a státem o environmentální standardy, nebo spory o vzdělávací a výchovné instituce. Takové spory nelze redukovat na boj mezi třídami, dělí společnost nepředvídaně a krátkodobě. A na závěr: je tomu skutečně tak, že se po konci třídního boje v politice setmělo? Myslím, že ne, postmoderní společnost je jen osvětlena jinak a "jiným světlem". Především toho vidíme víc, protože zanikly ideologie, ty totiž spíše zaslepují, než osvětlují.
Mitrofanov například píše, že pravda sporu o EET mezi ODS a ANO se ukáže: kdyby elektronická evidence tržeb položila "nezanedbatelný počet živností" a v důsledku toho vzrostla "nezaměstnanost a zhoršily se služby", byl by to argument proti.
To ale není pravda: kdyby ty živnostníky opravdu "položila" nemožnost daňových úniků, pak by problémem nebyla elektronická evidence tržeb, ale špatné nastavení daní pro některé obory "malého podnikání".
To není problém sporu mezi "zaměstnanci volícími ČSSD" a "živnostníky volícími ODS", ale problém metody řešení kritických situací ve společnosti.
K hledání takových řešení je ale třeba vstát z "klasických pevných lůžek" politiky a dívat se kolem.