15.12.2015

Svoboda jako právo na tmu?

Ekonomická svoboda v pojetí pravice se často ocitá v bezprostředním sousedství "nároku na tmu", v níž nelze uplatnit ani vlastní práva třeba proti výrobci nebo zaměstnavateli, ani zákon na obranu kvality veřejného prostoru. Mohu například vlastnit budovu ve středu města a nechat ji chátrat? Mohu rozhodovat o jejím osudu bez respektování vůle sousedů? Svoboda není prostor za plotem, kam druzí nesmějí ani vstoupit, ani nahlédnout, ale podíl na správě společného světa.

V Česku se pojetí soukromého vlastnictví jako prostoru za plotem prosadilo u naší pravice asi z historických důvodů; spíš než s liberálním pojetím tržních svobod je ale spřízněna s hledáním způsobu, jak v komunistickém systému sežrat ovci, aniž by to všudypřítomný pastýř zahlédl.

Občané někdy protestují úspěšně proti důsledkům takového pojetí svobody podnikání, například využitím metody squattu: "významné české osobnosti" zachránily v devadesátých letech kavárnu Slavii, když v novém vlastnickém režimu chátrala (pokud si dobře vzpomínám, squatterského silvestra se tehdy účastnil i Václav Havel).

Je to správné, soukromé vlastnictví je způsob správy našeho společného světa, žádné vlastnictví není tak soukromé, aby smělo ohrožovat jeho kvalitu. Na můj soukromý hostinec nemohu napsat Cikánům vstup zakázán, bylo by to porušení toho, co je nám všem společné - úcta k občanské rovnosti.

Současné obstrukce opozičních pravicových stran proti zavedení elektronické evidence tržeb jsou smutným příkladem pojetí ekonomické svobody jako "práva na život ve tmě". Podnikání jakéhokoli druhu je vždy vstupem do veřejného prostoru.

Tvrdit, že "více světla" podnikatele jen zbytečně zatěžuje, že řada podnikatelů dokonce neunese, když se rozsvítí, je zvláštní argument: jako by možnost neplatit daně z celého objemu tržby byla druhem sponzorování určitého podnikání státem!

Proč ne, ale je celá řada způsobů, jak se takové sponzorování v určitých (někdy a někde zvláště užitečných) oborech podnikání či třeba u mladých podnikatelů vstupujících na trh dá dělat legitimně a za plného veřejného osvětlení. Je opravdu smutné, když se bojuje proti osvětlenější scéně podnikání v této zemi heslem Poškodí to podnikatele.

Proti takovému pojetí ekonomických svobod je třeba vystupovat právě ve jménu svobody podnikání - ekonomická svoboda je především rovnost podmínek. První podmínkou pak je, že všichni podnikatelé hrají na otevřené a osvícené scéně, za scénou ve tmě hrají jen různé mafie a pravidla nerespektující outsideři, kteří podnikání poškozují.

Současné obstrukce ukazují, do jaké míry je naše pravice spřízněna s pojetím svobody jako "práva některých podnikat ve tmě či alespoň v přítmí".

Vždycky jsem si myslel, že známá hospodská floskule, podle níž polistopadová transformace probíhala tak, že se zhaslo a ti podnikaví si rozkradli státní majetek, tedy jakési znárodnění naruby, je lživá, dokonce pomlouvačná vůči českému národu (a to i přesto, že nejsem nacionalista).

Byl jsem přesvědčen, že u nás přechod k tržní ekonomice pod vedením tehdejší ODS byl úspěšný, i když znamenal také mnoho ztracených příležitostí, transakční náklady na privatizaci po česku byly snad 600 miliard. Je otázkou, jestli existovala opravdu metoda, která by byla levnější a úspěšnější, zkušenosti našich sousedů nejsou o mnoho lepší.

Obstrukce opozice proti osvětlenější scéně podnikání ale ukazují, že na té floskuli asi něco je.

© 2016 
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky