16.6.2016

Umění postmoderních koalic

Vstoupili jsme nenávratně do epochy rozkladu a proměn tradičních politických stran. Co jsou tradiční politické strany?
Připomeňme si ještě jednou, že politické systémy moderních průmyslových států se formovaly v boji o řešení takzvaných "rozkolů modernosti". Ty rozkoly můžeme pojmout jako jakousi nutnou osnovu příběhu o vznikání demokracie v moderních průmyslových státech, jako klíčové zápletky, kterými všechny státy musely projít, a jen když se podařilo je nějak vyřešit, ustavil se pevný rámec pro rozvoj průmyslové demokracie. Těch rozkolů je přibližně pět: rozkol mezi centrem a periferií, venkovem a městem, státem a církví, kapitálem a prací, mezinárodním a národním. Strany, které se podílely na trvalém řešení těchto rozkolů, získaly ve společnosti dlouhodobou kulturněpolitickou hegemonii, politika se odehrávala uvnitř obecného rámce, který tvořila jejich vzájemná konkurence.
Například v českém politickém systému jsme měli stranu křesťansky orientované demokracie, která hledala kompromis mezi demokratickým státem a církví, stranu agrární, která hledala rovnováhu mezi venkovem a městem, mezi tradičním životním stylem a emancipací městských mas. Měli jsme strany liberální, hájící tržní svobody a minimální stát, strany federální a centralistické, nacionalistické nebo internacionalistické. Tyto tradiční strany budou už jen oslabovat, protože rozkoly postmoderní doby jsou jiné, například hledání smyslu ekonomického růstu, rychlá fragmentace sociálních tříd, konec "pracujících mas sjednocených v odborech", úpadek veřejného prostoru ve věku "digitální demence", globalizace a následná identitární panika atd.
Je neproduktivní svolávat tradiční strany k obraně systému proti "vetřelcům" zdola i shora, nedá se nijak zabránit tomu, aby neustále vnikali do systému noví aktéři, vznikající s podporou kapitálu nebo spoluprací jednotlivců na kolektivní akci.
Postmoderní vetřelci vnášejí do systému možnosti nových produktivních koalic, které mohou napravit řadu minulých škod. Například ve volbách úspěšné netradiční politické hnutí vneslo do naší demokracie možnost vytvořit středolevou vládu a zavádět zákony, které ustavují férovější tržní a občanské prostředí v zemi - registr smluv (nejlepší zákon roku podle názoru našich podnikatelů), omezení podnikání s hazardem, krocení predátorských úvěrových firem a přehnaných nároků exekutorů, EET nebo i připravovaný zákon o sociálním bydlení.
Tržní prostředí v Česku se tak konečně alespoň částečně osvobozuje od sociálně i ekologicky nezodpovědného pojetí soukromého vlastnictví, které u nás převládlo v devadesátých letech. Bylo by škoda, kdyby pád vlády tento legislativní vývoj ukončil, je to po dlouhé době nadějný vývoj celku společnosti. Možnost stabilní vlády utvořené jen z "tradičních stran" je stále více utopií v celé Evropě, je třeba proto učit se realisticky umění "postmoderních koalic" s novými aktéry, kteří do systému vtrhují díky tomu, že tradiční vládní strany občané stále více vnímají jako "staré struktury". Není to vina těch občanů.