Právo, příloha Salon, 1.3.2024

Věk resilience vůči komu, čemu, čí

Řekněme především, že v úvaze "Věř systému, občane" nevycházím "z ostré kritiky výzkumného projektu Společnost nedůvěry", jak mi Alice Koubová připisuje. Reaguji jen na "prezentaci" toho výzkumu na serveru irozhlas. Prezentace je literární žánr, který obyčejně shrnuje relevantní – z hlediska mediálního provozu - obsah určitého sdělení. Zarazila mě tendence prezentovat "nedůvěru ve společenský systém a jeho instituce" za jakousi šikmou plochu, po níž občan sklouzává k postojům, které vedou "k rozvratu státu". Připomenulo mi to "politiku preventivní ochrany společnosti před ztrátou důvěry v socialismus", jejímž nejúčinnějším nástrojem byly rušičky, zákaz cestování do nepřátelské ciziny, a když přece tak po návratu z ní podrobná bezpečnostní prověrka, zda tam člověk nebyl nakažen nepřátelskými hledisky.

Výzkumy veřejného mínění plní v demokraciích důležitou roli, protože odhalují, jak křehká je fikce, na níž je demokracie založena, totiž že demos splývá s logos, že většina má (přes všechny historické oscilace) pravdu. Velmi často ale se demos proti logos bouří, jak vidíme například v dnešních USA. Celé dějiny demokracie jsou dějinami vzpour kvantity proti kvalitě, demos proti logos; v novém století ale se z digitálních mělčin vynořil nový politický aktér - digitální dav, formy a důsledky jeho vzpour proti logos ještě neumíme popsat.

Prezentace udělala, zdálo se mi, z pojmu "systém" pojem klecový, postoje těch, kdo systému nedůvěřují, jsou tu pojednány jako příznaky nějaké nebezpečné choroby, kterou je třeba léčit. Nedůvěra v systém je u nás ale už dlouhá desetiletí nástrojem politického boje, platí totiž jednoduchá rovnice: Babiš (Zeman, Klaus a jiní takoví) jsou antisystém, ti, kdo proti nim bojují, jsou naopak systém. "Uvidíš, že až vyhraje příští volby Babiš, bude zas v humanitách v kurzu systému nedůvěřovat" - napsal mi v reakci na můj článek jeden významný sociolog.

A protože voliči jsou pořád ještě systém, je téměř čtyřicet procent občanů "potenciálně antisystém".

Na Filozofické fakultě UK se v reakci na krvavé drama "už týdny odehrává (…) bezprecedentně komplexní reflexe, diskuze a jednání ve vztahu tomu, co se stalo" – píše Alice Koubová. Vše, co posiluje vědomí solidarity, je prospěšné, ale "komplexní reflexe" by měla vyústit v iniciaci masových demonstrací ve veřejném prostoru proti zákonu, který umožňuje

vyzbrojování občanské společnosti v České republice (je u nás více zbraní v soukromém držeí než v Polsku, které je čtyřikrát větší, četl jsem). Kdo jiný než učitelé a studenti Filozofické fakulty UK by se měli odvážit protestovat proti takovému zákonu a mocným lobbistům, kteří se za ním skrývaj? Jen to by byla reakce hodná humanistické tradice filozofické fakulty.