16. 12. 2021

Jako hadrové panenky…

Bělorusko útočí na vnější hranice EU, hlásají titulky novin, vede proti EU hybridní válku. Zbraně, kterými ji vede, mu ale dodala EU sama. Jsou to uprchlíci z Iráku, Afganistánu, Libye, ze států, proměněných ve smrtelnou past vojenskými zásahy Západu na obranu lidských práv jejich občanů. Jsou zubožení: Zoran například se chce dostat do EU za každou cenu, "život je v Iráku nebezpečný a bez naděje," říká. I učitel matematiky z iráckého Kurdistánu Nizár zkusí uprchnout do Evropy znovu, "v Iráku nemá žádný život, žádnou práci, žádnou budoucnost". Po svržení diktátora Saddáma Husajna armádou USA z něj uprchly ostatně miliony lidí, stalo se z něj místo bez budoucnosti.

Dopis osmi na podporu invaze USA do Iráku v roce 2003 podepsal i Václav Havel. Píše se v něm: "Skutečné pouto mezi USA a Evropou tvoří hodnoty, které sdílíme: demokracie, osobní svoboda, lidská práva a právní stát. Dnes jsou tyto hodnoty ohroženy více než kdy dříve." Ano, jsou ohroženy více než kdy dříve, Julian Assange by mohl vyprávět. Nejvíce ale je ohrožuje lidskoprávní atlantismus - ozbrojené zásahy Západu na jejich vynucení. "V Iráku se nedá žít" - odpovídají repatriovaní Iráčané na dotazy novinářů na letišti.

Má EU morální právo bránit své "vnější" hranice před oběťmi lidskoprávního atlantismu, tedy před těmi, kdo spolu s Václavem Havlem věřili, že skutečné "pouto mezi Spojenými státy a Evropou tvoří demokracie, osobní svoboda, lidská práva", a pomáhali nám v boji proti Islámskému státu, třeba v Sýrii a Iráku jako Kurdové nebo třeba prodemokratičtí Afghánci?

Novinářka proslulá svými reportážemi z Ruska a Afganistánu Petra Procházková byla na hranicích Polska a Běloruska jako svědek: "Všude kolem močály, lesy, zubři, sychravo a teploty kolem nuly... (dva Syřany) jsme našli ve zcela zuboženém stavu... Čtyři dny nejedli, nepili, leželi před námi jako hadrové panenky, zahrabáni v listí, o kterém si mysleli, že je zahřeje. Fotili jsme si je... bylo mi trochu trapně, ale my novináři přece potřebujeme svědectví..."

Irák nedrží pohromadě, většina obyvatel s Američany nesympatizuje, násilné zničení sunnitské mocenské elity posílilo roli Íránu. Británie a Francie za sebou záměrně zanechaly jen státy poslepované z historicky znepřátelených náboženství a etnických identit, "dekolonizované kolonie" měly zůstat závislé na panských státech. Z vůle evropských velmocí jsou vnitřně nesourodé nejen Irák, ale i Sýrie, Libanon, Libye. Kurdové nemají vlastní stát, žijí v Turecku, v Sýrii, Iránu, Iráku. Vznik samostatného státu syrských a iráckých Kurdů by nepřipustilo Turecko, na jehož území jich v národnostním útlaku žije nejvíce.

Iráčtí Kurdové bojovali statečně po boku Západu proti Islámskému státu, byli zrazeni, stejně jako ti Afgánci, kteří uvěřili v euroatlantické hodnoty a teď se ukrývají před vítězným Talibánem. Zrazení Kurdů je proviněním proti vojenské cti, morálně nejodpornější ale je zrazení žen z náboženské menšiny Jezídů. Po masakru v Sindžáru na severu Iráku v roce 2014 byly tyto ženy znásilňovány a zotročovány, všechna západní média mluvila s rozhořčením o jejich utrpení. Evropský parlament jim udělil v roce 2016 Sacharovovu cenu. Otřesné příběhy unesených dívek dojaly tehdy veřejné mínění, mnoho zemí EU přispělo na výkupné požadované jejich únosci, v roce 2015 jim byl přiznán status politických uprchlíků. A dodnes se významní právníci (například Amal Clooney) snaží vysoudit pro ně status obětí genocidy. I pro ně jsou dnes "vnější" hranice EU nepřekročitelné.

Nikdo neví předem, co dělá nějaké právo "lidským", lidská práva nejsou vyjmenována v nějaké sbírce zákonů. Smysl pro ně se formuje jen v konfrontaci s pohledem těch, kdo jsou v určité době nejvíce poníženi a uraženi. Politická přesvědčení mé generace musela například obstát v konfrontaci s pohledem vězňů z padesátých let nebo dětí diskriminovaných pro svůj třídní původ; a také před pohledem obyvatel třetího světa, odkud korporace prvního i druhého světa dovážely suroviny a levné lidské zdroje; v šedesátých letech se Západ otřásl pod rozhořčeným pohledem mládeže na jeho pokryteckou a mělkou demokracii; a nezapomeňme ani na pohled slepic, které namačkané po dvaceti v klecích, prostojí bolestivě celý svůj život na kovovém pletivu. S krky do krve rozedranými dráty mříží snáší levná vajíčka na dortíky pro děti vyspělého světa!

Politika lidských práv znamená být solidární s těmi, kdo u hranic všech států jsou jen "pouhými lidmi", nemají právo je překročit a být tak něco víc než "pouhé lidi" - být občany! Lidská práva jsou práva těch, kterým nezbylo nic než jejich tělo a jeho potřeby.

Může evropská křesťanská civilizace přežít pokrytectví, se kterým se vyhýbá pohledu uprchlíků, z nichž vojenské zásahy NATO na obranu "jejich" práv udělaly "pouhá lidská těla", umírající u vnějších hranic EU jako "hadrové panenky, zahrabané v listí, které je nezahřeje"?